Pan prezident Miloš Zeman nás mile překvapil

8. ledna 2018 v 20:04
Přiznávám, že můj původní favorit do přímé prezidentské volby byl někdo jiný, ale ten se nedostal do druhého kola. Dnes jsem rád, že to tak dopadlo. V obtížné době, jako je tato, potřebujeme adekvátní muže v čele. Podobně jako Britové, kteří si v těžké chvíli postavili do čela Winstona Churchilla místo Neville Chamberlaina.
Prvně jsem pana Miloše Zemana zaregistroval na podzim 1989, když vyšel jeho slavný prognostický článek o perspektivách tehdejšího Československa v Technickém magazínu. Tenkrát to byla "bomba", před sametovou revolucí. Ještě ho mám doma schovaný.
V roce 1998 uzavřel Miloš Zeman, jako předseda vítězné ČSSD, s Václavem Klausem, jako s předsedou poražené ODS, opoziční smlouvu, což byl sice geniální tah z hlediska teorie hry, ale poškodilo to politickou kulturu České republiky na dlouhá léta a posílilo to korupci a rozkrádání, donedávna největší problém politického života.
Nemohu říci, že bych s panem prezidentem Milošem Zemanem souhlasil ve všem. On je zastánce velkých daní a velkého přerozdělování, jako třeba ve Švédsku, na rozdíl ode mne. Je zastánce zavedení eura v naší zemi, na rozdíl ode mne. Je optimista vzhledem k Evropské unii, na rozdíl ode mne. Ale bylo by velice zajímavé s ním na tato témata diskutovat. Je zastánce referenda o vystoupení České republiky z Evropské unie, ve shodě se mnou, i když bychom asi každý hlasovali jinak.
Pan prezident Miloš Zeman je vysoce inteligentní, velice vzdělaný, s širokým rozhledem a s úžasným smyslem pro humor. Dokáže si udělat legraci i sám se sebe. To umí jen málo současných politiků. Úžasná je jeho striktní logika, kterou dokáže likvidovat své protivníky za potlesku kamer. Jeho bonmoty jsou pověstné. Dokáže identifikovat naše národní zájmy a podpořit je, což není vůbec běžné. Říká věci na rovinu, přímo, jasně, srozumitelně a stručně, tedy něco, co je v české politice zcela vyjímečné. Mnoho politiků vypotí mnoho slov, ale obsah se nějak vytrácí.
Hlavním pozitivem je jeho schopnost postavit se největšímu nebezpečí dnešní doby, neomarxistickým snobům (též kulturní neomarxisté, neostalinisté, sluníčkáři, vítači atd.), politické korektnosti a multikulturalismu. Díky svému břitkému humoru, politicky nekorektnímu, jim dokáže nastavit zrcadlo, kde se ukáže jejich hloupost, omezenost a jejich snaha manipulovat veřejností. Prostě si z nich dělá legraci. Oni ho také hluboce nenávidí a snaží se ho pomlouvat, jak to jen jde. Tím ale posilují jeho podporu u normálních občanů.
Typická je jeho reakce na islamistickou invazi do Evropy: "První věta zní: Nikdo vás sem nezval. Druhá věta: Když už tady jste, tak musíte respektovat naše pravidla, stejně jako my respektujeme pravidla, když přijedeme do vaší země. Třetí věta: Když se vám to nelíbí, běžte pryč." Lépe bych to sám neřekl. Nebo: "Myslím si, že lze koexistovat s buddhismem, hinduismem, šintoismem, konfucianismem, ale nelze koexistovat s islámem. Ten má ve svých posvátných textech zakotveno, že má ovládnout svět, že si má podrobit nevěřící." Jasné, stručné, výstižné. Tím vykazuje multikulturalismus do patřičných mezí.
Nemyslím si, že ostatní politici jsou jen hlupáci, kteří neví, co to jsou národní zájmy a jaké nebezpečí představuje islamizace a multikulturalismus. Ale příliš mnoho z nich je příliš pohodlných a bojácných, aby to řekli nahlas či dokonce pro to něco udělali s rizikem, že naštvou neomarxistické snoby u nás i v Bruselu. Tak si jen hrabou pod sebe. Pan prezident Miloš Zeman tu sílu a odvahu má a v tom je jeho výjimečnost.
Jeho odpůrci nemají žádný významný argument proti němu, a tak hledají drobnosti, které pak překroutí a rozmáznou. Typické bylo jeho klopýtnutí v budově televize, na schodu 40 cm vysokém. O takové hlouposti referoval kde kdo. Ale o jeho podpoře paní Michalákové, které v Norsku ukradli děti, hovořil málo kdo, stejně jako o snaze uzavřít s Norskem smlouvu, která by takovým strašným věcem zamezila.
Populární je kauza "kalašnikov": Otázka studentky z publika: "Určitě víte, že se projednávala petice za odstoupení pana Sobotky a petice byla shrnuta ze stolu. Chtěla bych se zeptat, jakým způsobem vlastně mají čeští občané postupovat, protože jak víme, pan Sobotka určitě nestojí za českým národem, ale proti němu." "Chcete-li se zbavit jakéhokoli politika, prezidenta nevyjímaje, je k tomu jediná demokratická cesta - a to jsou svobodné volby, které v daném případě budou za rok. Vypadáte mladě, takže roku 2017 se zcela určitě dožijete. A pak existuje nedemokratická cesta - a ta se jmenuje kalašnikov," prohlásil Zeman. Řekl jen to, co všichni víme a vztáhl to na všechny politiky včetně sama sebe. Pana Sobotku vůbec nejmenoval! Ale reakce pana Sobotky: "Jsme s vysokou pravděpodobností jediná země v civilizovaném světě, kde prezident veřejně vyzývá k zabití předsedy vlády. Já se s tím vyrovnám, ale vadí mi, že tím Zeman děsí moje děti, celou rodinu a přátele. Tyto výroky prezidenta pokládám za hloupé, zbytečné." Místo, aby se tomu zasmál, udělal pan premiér Sobotka hlupáka ze sebe. A navíc sebestředného ješitu.
Pan prezident Miloš Zeman si zřetelně uvědomuje, na rozdíl od většiny politiků, že státní rozpočet není bezedný zdroj peněz, ale že je nutno ho něčím naplňovat a tedy podporuje průmysl a podnikatele, kteří plní rozpočet svými daněmi. Proto se snaží udržovat dobré vztahy s významnými světovými ekonomikami, s Ruskem, s Čínou, nejen s EU. Ostatně, naši "přátelé" z EU to dělají stejně, také udržují vztahy s Čínou a Ruskem, proč bychom my neměli?
Do toho patří dobré vztahy s Ruskem a s panem Putinem. Jistě, jsou tu negativní historické konsekvence, roky 1948, 1968 atd. Ale s Německem máme mnohem více a mnohem horších zkušeností, asi 1000 let, nejen 2. světovou válku, a v současné době to je náš největší obchodní partner. Současné Rusko není bývalý Sovětský svaz. Pan Putin jistě není vzor demokrata západního střihu, ale má podporu velké části občanů. Já jsem ten poslední, kdo by Rusům radil, koho mají volit, oni to ví jistě sami nejlépe. Rusko je náš tradiční obchodní partner a byli bychom hlupáci, pokud bychom se nesnažili využít tradiční obchodní vazby. Jen bychom uvolňovali prostor konkurenci. Nakonec, Němci s Rusy čile obchodují, tak proč ne my.
Podobné to je s Čínou, komunistickou zemí, která tak trochu smíchala komunismus s kapitalismem. Je největším věřitelem USA. Kde kdo se snaží proniknout na čínský trh, i naši přátele, i USA, i západoevropské státy, tak proč ne my? Jistě, je tu ta záležitost s Tibetem a s dalajlámou, s likvidací tamní unikátní kultury a s praktickou genocidou Tibeťanů. To je podle mne nejhorší geopolitická katastrofa od konce 2. světové války. Pak tu je Taiwan, samostatný nesamostatný stát a tzv. "politika jedné Číny". Čína má hodně vroubků a je třeba o tom mluvit, i když čínská vláda na to reaguje podrážděně, ale to nevylučuje vzájemný obchod. Naopak, naše přítomnost tam nám umožňuje to ovlivnit více, než když tam nebudeme. V této souvislosti mi přijde nepřiměřená kritika pana prezidenta Miloše Zemana za návštěvu čínského prezidenta v Praze a slávu s tím spojenou, ze strany neomarxistických snobů. Čínský prezident pak pokračoval do Velké Británie a do USA, kde byl přijat s větší slávou, než zde.
Velkou podporou boje proti neomarxistickým snobům bylo vítězství Donalda Trumpa v boji o pozici prezidenta USA nad Hillary Clintonovou, i přes zuřivý odpor neomarxistických snobů. Pan prezident Miloš Zeman projevil velkou odvahu a velkou strategickou předvídavost, když před volbou vyjadřoval podporu Donaldu Trumpovi, jako jeden z mála politiků. Po zvolení mu hned blahopřál a navázal přátelské vztahy. Jaký to je rozdíl proti negativistické až nenávistné reakci současných vládnoucích skupin v EU, paní Merkelové, pana Junckera a dalších, na vítězství Donalda Trumpa. Nakonec i současného premiéra, pana Sobotky. Někteří dokonce říkají, že Miloš Zeman je český Donald Trump, což on přijímá se zřejmým potěšením.
Shrnuto, u mě má pan prezident Miloš Zeman zelenou kartu.
Pozn.: Teprve po napsání tohoto článku vypukla "politická krize - nekrize" kolem odvolání pana Babiše z pozice ministra financí. Opět, jako mnohokrát před tím, to mnozí využili k útokům na pana prezidenta Zemana. Pan Sobotka, premiér a předseda ČSSD, to celé zorganizoval, aby zabránil propadu preferencí ČSSD a vzestupu preferencí ANO. Na panu prezidentovi Zemanovi bylo vidět velké znechucení z celé záležitosti, což zcela chápu. Od začátku této vlády je jasné, co je pan Babiš zač. Podnikatel, používající drsné metody vůči svým konkurentů, s negativním vztahem k inovacím, pohybující se na hraně zákona, ale překročení této hranice mu nikdo neprokázal. Vydavatelství si koupil po té, co jeho vlastní noviny neuspěly, a potřeboval mediální podporu pro ANO. Proč to udělal, je jasné. Tak že argumenty pana Sobotky jsou možná pravdivé, ale nic nového, to věděl od začátku této vlády. Tedy jen drsný předvolební trik. Tak že máslo na hlavě má pan Sobotka.
Pozn. 2: Od té doby byly volby a pan Sobotka a spol. dostali zaslouženě "na zadek". Je to parta břídilů. Obliba pana prezidenta Zemana mezi lidmi neklesá, ač ho některá média pomlouvají, jak mohou. Neomarxisté, zděšeni výsledkem voleb, postavili další několik kandidátů do prezidentské volby, ale ti nesahají panu prezidentovi Zemanovi ani po kotníky, podobně jako pan Sobotka.
 

Přestaňte nám ničit naše školství

8. ledna 2018 v 20:02
Reálný socialismus měl řadu nevýhod, ale školství kupodivu fungovalo dobře. Srovnávací testy napříč Evropou ukázaly, že čeští studenti patřili k evropské špičce, zejména v exaktních předmětech, jako matematika, fyzika, chemie atd. Dokazovaly to i úspěchy lidí, kteří v té době pracovali v západní Evropě či v USA. V USA jsem krátce po revoluci delší dobu pracoval a Češi si tam vedli velmi dobře. Za socialismu bylo vysokoškoláků 5% a většina z nich patřila k elitě národa. Tenkrát se za limit pro studium na vysoké škole považovalo IQ 120. Tenkrát byl největší nával na medicínu a na biologii (8-násobný převis !). Velký zájem byl o fyziku, chemii či elektrotechniku, slibovalo to zajímavou práci a ti nejlepší mohli uvažovat o tvůrčí vědecké práci. Na práva chodili ti línější, měli jen 19 hodin přednášek týdně. Ti, co nevěděli, co studovat, šli na ekonomii a pak skončili někde v administrativě, což je nudná netvůrčí rutina.
Pravda, poněkud nás obtěžoval povinný marxismus-leninismus, ale na exaktní předměty to vliv nemělo. Domníval jsem se, že po revoluci postačí nahradit povinný marxismus-leninismus výukou výpočetní techniky a informatiky, prohodit povinnou ruštinu a nepovinnou angličtinu, aktualizovat dějepis 20. století a je hotovo. Byl tu propracovaný systém učilišť, průmyslovek, gymnázií, nástaveb a vysokých škol. Pro ty méně inteligentní a postižené tu byly zvláštní školy na vysoké úrovni. Češi byli vzdělaným národem již tradičně. Chyběly tu školy pro vysoce inteligentní studenty, ale to se dalo dořešit, třeba ve spolupráci s Mensou.
Ale porevoluční realita byla jiná. Do školství začala šťourat řada reformátorů neumětelů a diletantů, kteří české školství postupně ničí. Vycházejí z podivných levicových a neomarxistických hypotéz a nerespektují přírodní zákony. Prošla řada reforem a čeští studenti jsou čím dál horší a horší, jsou méně konkurenceschopní. Ze zahraničních firem jsou postupně vytlačováni schopnějšími Asiaty.
Nevím proč, byla zrušena řada učilišť a dnes najít dobrého řemeslníka je velmi těžké. Neustále se diskutuje, zda má být matematika povinná k maturitě. Samozřejmě by být měla. Matematika je univerzální jazyk přírodních a technických věd. Jak chcete dělat nějaký pořádný obor bez matematiky?
Vysokoškoláci mají logicky nižší nezaměstnanost, než ti méně vzdělaní. Jsou chytřejší a tedy i flexibilnější. Nějaký hloupý úředník z EU si to vyložil odzadu a přišel s požadavkem, aby vysokou školu mělo 50% studentů. To je nesmysl, IQ je dáno hlavně geneticky, chytřejší tak nebudou. Důsledkem tohoto hloupého rozhodnutí je, že limit vysokoškolských studentů je pod IQ 100. Úroveň vysokoškolských studentů tím velmi klesla a vysokoškoláci dnes nejsou žádnou elitou, jako v mé generaci. Poškozeni jsou ti nejchytřejší, budoucí elita národa, a pokud na to mají, odcházejí studovat do zahraničí a často tam pak i zůstanou. Tratíme na tom všichni.
Náročné obory jako medicína, fyzika či chemie jsou dnes stranou zájmu, dnešní studenti na ně nestačí, chce to moc práce. Zájem je o obory, které nevyžadují příliš velké úsilí, nepotřebují matematiku a dají se tzv. "okecat", třeba kulturologie či kulturní antropologie. Jaké je uplatnění takových absolventů netuším, nikdy jsem je praxi nepotkal.
Velký zájem je o práva a o ekonomii, kvůli penězům, protože mezi nejbohatšími lidmi je hodně právníků a ekonomů. To ale neznamená, že všichni absolventi práv a ekonomie budou bohatí. Bohužel to znamená, že právníků a ekonomů máme tolik, že "je můžeme skládat vidlemi", ale techniky aby pohledal.
Problémy s disciplínou a kázní na školách řešili už staří Řekové. Ale byly na to vyvinuty metody, které dobře známe my, naši otcové i dědové. My sami jsme důkazem, že to dobře fungovalo. Ne tak neomarxisté, k nímž patří paní ministryně Valachová i další politici z ČSSD. Ti zavedli systém hypertrofovaných práv žáků a studentů bez adekvátních povinností. Výsledkem je, že rodiče jsou povinni studenty nad 18 let živit, ale nemají žádný nástroj jak je kontrolovat a řídit. Takoví studenti si dělají, co chtějí a když nechtějí, nestudují. Beztrestně šikanují své okolí a to i učitele! Byly případy, kdy ve vypjaté situaci dal učitel drzému žákovi facku a následně byl učitel propuštěn a drzý žák slavil úspěch. Dokonce jedna učitelka byla dohnána ke smrti! Ředitel se tvářil, že on za nic nemůže! A co na to paní ministryně Valachová? Nejprve nic, pak hodně řečí a málo činů. Pomalu bylo vyměněno vedení dotyčného zařízení. Žádný exemplární vyhazov či soud se studenty tyrany a s ředitelem, či aspoň exemplární potrestání.
Problémem je, že učitelé se bojí trestat neukázněné žáky a studenty, aby se to neobrátilo proti nim samotným. Absurdní situace! Jak postupovat v takové mimořádné situaci krásně ukazuje slavný film Obecná škola s Janem Třískou v hlavní roli. Jen kde najít ministra školství s dostatečnou politickou odvahou?
Nejhorším krokem poslední doby paní ministryně Valachové (ČSSD) je prosazení tzv. inkluze, příšerného neomarxistického nápadu z EU. Děti ze zvláštních škol, které potřebují zvláštní péči, dáme do normálních škol, tak že se jim nedostane potřebné zvláštní péče a budou rušit běžné děti. Zvýší se tím riziko šikany, další vážný problém našeho školství. Doplatí na to obě skupiny dětí a výsledkem bude, že jen trochu majetnější rodiče budou dávat své děti do soukromých placených škol, kde riziko inkluze nehrozí.
Paní ministryně Valachová pokračuje v rozvracení českého školství a měla by být neprodleně odvolána a propuštěna.
Stát by měl zásadně, přehodnotit přístup ke vzdělání, zrušit nepodařené neomarxistické experimenty a vrátit se k osvědčeným metodám. Když to jde v Asii, proč by nemělo jít zde? Cílem školství je vychovat schopné a konkurenceschopné absolventy, na nichž stojí naše budoucnost.
Pozn.: Po napsání tohoto článku skutečně paní ministryně Valachová odstoupila, kvůli korupčnímu skandálu s financováním sportu. Inkluze a další nesmysly ve školství zatím zrušeny nebyly.
Pozn. 2: Ve volbách dostala strana paní ministryně Valachové zaslouženě "na zadek". Je to parta břídilů. Svůj podíl na této historické prohře měla i neoblíbená inkluze a nyní již bývalá ministryně Valachová. Nový ministr se nechal slyšet, že inkluzi zruší. Je už aby to bylo.

Pan Singer je velezrádce

8. ledna 2018 v 20:00
Pan Singer, guvernér České národní banky, dnes již bývalý, je velezrádce. Všechny nás okradl asi 10% našich úspor tím, že uměle snížil kurs koruny a dlouhodobě ho drží dole i za cenu tisknutí nových peněz. Následně stouply ceny a ne jen o 10%. Mléko zdražilo z 12 na 18 Kč, jogurt z 16 na 22 Kč a máslo z 20 na 30 Kč, tedy i o třetinu. Naše investice se snížily o 10%. Sprostě nás okrádá!
Proč že to dělá? Prý bojuje proti deflaci a snaží se, aby byla inflace 2%! Ale inflační cíl 2% byl stanoven v době, kdy byla inflace přes 10% a banka měla inflaci krotit a každému bylo jasné, že 0% není reálná hodnota. Protože nejlepší inflace je žádná inflace. Inflace nám snižuje mzdy a zvyšuje ceny, tedy nám snižuje životní úroveň. To nikdo nechce!
Inflační cíl pro ČNB by měl být stanoven na 0% s vhodným rozpětím, třeba 0,1%.
Inflace ale vyhovuje bankám. Větší rozpětí úroků jim dovoluje operovat v širším rozmezí úroků a tedy i více vydělávat. Ale my tu nemáme banky, aby vydělávaly, ale aby poskytovaly servis občanům a podnikům, které vytvářejí hodnoty. Banky samy žádné hodnoty nevytvářejí. Jen přehazují peníze z jednoho šuplíku do druhého. Klidně by bylo možné udělat z bank neziskové organizace. Minimálně bych jim zpřísnil pravidla.
Dále inflace vyhovuje zahraničním subjektům, slabší koruna pro ně znamená nižší náklady a tedy vyšší zisky. Ale ČNB nemá hájit zájmy zahraničních subjektů, ani bank, ale zájmy nás, občanů této země!
Nižší kurs koruny může vyhovovat exportérů, i když to je poněkud diskutabilní. To snad v situaci ekonomické recese, ale ta je dávno za námi, máme tu ekonomický růst, sice slabý, ale růst. V této situaci snižovat kurs koruny je nesmysl. Co bude ČNB dělat, až přijde recese? Navíc nižší kurs koruny nenutí výrobce i inovacím a restrukturalizacím, je pro ně příliš pohodlný, což se jim vymstí v budoucnu. A hlavně, vyváží jen někdo, ale dovážíme všichni!
Strašení deflací je nesmysl. Kdo ji kdy a kde u nás viděl? Ceny, až na výjimky, stoupají stále. Pokles cen zlata a ropy je vyvolán změnami na světových trzích a vůbec nesouvisí s českým hospodářstvím. A kdo z běžných lidí kupuje kdy zlato? Nikdo nikdy. Ale jídlo a energie potřebujeme každý den. Pokles cen průmyslových výrobků je vyvolán inovacemi a technologickým rozvojem, což je velmi žádoucí, to nemá s inflací nic společného. U nás žádná deflace není.
Na Internetu je celá řada fundovaných úvah nad škodlivostí nízkého kursu koruny, je zbytečné je zde opakovat. Kritizoval to i Miloš Zeman a Václav Klaus.
Shrnuto, pan Singer nehájí zájmy nás, občanů této země, ač je to jeho povinnost a je placen z našich daní. Naopak, hájí zájmy bank a zahraničních firem. To je jasná velezrada. To se trestalo smrtí. Ale jsem odpůrce trestu smrti, tak bych ho odsoudil k propadnutí veškerého majetku a doživotního zákazu práce ve finančním sektoru, zejména v bankovnictví. Aby si ten lump musel vydělávat jako normální člověk! To byl trest!!!
Pozn.: Po napsání tohoto článku panu Singerovi skončilo funkční období guvernéra České národní banky a jeho nástupce po určitém váhání kurs koruny uvolnil. Koruna posílila, ale napáchané škody již nelze odčinit. Nejen že se ceny základních životních potřeb nevrátily na původní úroveň, ale hlavně, Česká republika zůstává montovnou s levnou pracovní silou, místo toho, aby se stala inovačním tygrem střední Evropy pro inteligentní a vzdělané lidi. A pan Singer stále ještě není potrestán.
 


Jsem zásadně proti trestu smrti

8. ledna 2018 v 19:58
Jsem zásadní odpůrce trestu smrti. Ne, že by si ho někteří nezasloužili. Teroristé, kteří vraždí náhodně vybrané lidi jen kvůli mediálnímu efektu. Tchyně, které šikanují zetě, rozvracejí manželství a tím dělají z dětí duševní mrzáky. Ale jde o to, kdo o tom rozhodne. Že prý nezávislý soud? Byli jste někdy u soudu? Tomu bych nesvěřil do péče ani betonové schody, tím spíš rozhodnutí o životě a smrti člověka.
Česká justice je velice špatně fungující systém, který místo toho, aby byl strážcem a vykonavatelem spravedlnosti, je spíše obrazem špatných vlastností soudců a soudkyň. O úplatnosti a neúplatnosti soudců a soudkyň se toho již napsalo mnoho. To je možno sledovat a hlídat. Ale často je hlavním problémem prostá lidská hloupost, nevzdělanost, nedostatečný rozhled, komplexy z vlastních problémů. Jak chcete toto ohlídat? Soudce by měla být vyzrálá a zkušená osobnost se smyslem pro přirozenou spravedlnost. Ale systém toto nezaručuje, nehledá je. Spíš jim dává velkou osobní moc, pocit nadřazenosti a pýchu. To je třeba změnit. Oni slouží lidem, ne naopak.
Výsledkem jsou nevinní odsouzení, prý jich je tak 5-10%, podle zdrojů z webu. Možnosti toto zvrátit jsou omezené. Nejznámější je odsouzení Vladimíra Mlynáře, bývalého ministra informatiky, soudkyní Silvií Slepičkovou. Jednalo se o jasnou politickou odplatu. Na opačné straně je případ Opencard a státní zástupkyně Dagmar Máchové, kde byli obžalováni ti, co řešili již vzniklý problém a Pavel Bém, bývalý primátor, který je viníkem v přímém přenosu, ani nebyl obžalován. Soudce by měl odpovídat za rozsudky, které vynáší, měl by být trestán za odsouzení nevinných a měl by být jmenován jen na omezenou dobu. Neodsoudit viníka pro nedostatek důkazů je špatné, ale bohužel se tomu někdy nedá vyhnout. Odsoudit nevinného člověka je ale mnohem horší.
Jednou z nejhorších kapitol české justice jsou exekuce. Skutečnost se zcela míjí s původním záměrem, zlepšit výběr dluhů. Exekutoři, podobni loupeživým rytířům, táhnou krajem a hledají své oběti. Že nikomu nic nedlužíte? To není důvod, aby na Vás nebyla uvalena exekuce. Možná tu kdysi kdosi bydlel, nebo si jen spletli jméno. Máte účty za 50 nebo 100 let starý nábytek? Ne? Smůla! Vy musíte dokazovat, že to či ono je Vaše. Pak se Vám možná omluví, ale škody již nenahradí. Dlužíte malou částku, ale klidně můžete přijít o Váš rodný dům, který budovali generace Vašich předků. Bude vydražen třeba za desetinu skutečné ceny a díky zmanipulované dražbě většinu ceny získá exekutor se svými společníky. Je to legální loupež za bílého dne. Když dražby domů byly omezeny na dluh alespoň 50 000 Kč, i to je příliš, tak se exekutoři rozčilovali, kde mají brát peníze. Je znám případ, kdy obrali všechny úspory sirotka v dětském domově, kvůli chybě příbuzného. To je hyenismus nejhrubšího zrna.
Průměrná odměna exekutorů je 350 000 Kč/měs. !!! Tedy odměny jsou nesmyslně přemrštěné. Zásadně by se měly snížit odměny exekutorů, tak 10x. Měl by být limit na poplatky za exekuci, tak na 50% dluhu větších částek, 100% u středních částek a 200% u menších částek. Exekutor by měl být odpovědný a trestný za své chyby. Nemůže obtěžovat slušné občany!!! Nejlépe by bylo soukromé exekutory vůbec zrušit a nahradit je státní funkcí.
Úplně nejčernější kapitolou české justice jsou rozvody a soudy o děti. Soudí to většinou ženy, řada z nich je postižena svým rozvodem či svými problémy, a tak se mstí na mužích. Je to skrytý rasismus proti mužům. Přitom zákon je v pořádku, ale tak zvaná "soudní praxe" je zločinná. Muži se dostávají do situace nevolníků, kterým jsou upírána práva a oprávněné zájmy. Jsou jim omezovány či zcela zakazovány kontakty s dětmi, čímž se z dětí dělají duševní mrzáci. Tisíce dětí trpí syndromem zavrženého rodiče. Jediná povinnost mužů je platit, platit a platit. Pokud muži plat stoupne, stoupne i výživné. Pokud muži plat klesne, výživné se nesnižuje, jako by neexistovala krize, jako by neexistovaly časově omezené kontrakty. Jsou odsuzování k nesmyslně vysokým výživným, a když nemohou platit, jsou zavíráni do vězení či se z nich stávají bezdomovci. Někteří z nich to nevydrží, utrápí se či končí sebevraždou. Znám takové případy. V mém okolí na to zemřeli 3 muži! Jsou organizace na obranu mužů a takových případů evidují stovky. Jen se o to nějak nezajímají média. Proč asi?
Dnešní rozumní mladí muži se nežení a nemají děti. Statisticky vzato, když se dnes mladý muž ožení, má šanci na rozvod kolem 60% a kolem 90% pravděpodobnost, že při rozvodu přijde o děti. Tedy šance, že přijde o děti je přes 50%. Kdo by šel do takového projektu? Banka by Vám na něco takového nikdy nepůjčila. Pak národ vymírá, což je důsledek militantního feminismu a rasismu proti mužům. Přitom mužské hodnoty jsou nenahraditelné! Muži jsou ti, kdo budou bránit náš stát a náš národ v případě napadení. Muži jsou na to vybaveni od přírody, ženy ne. Muži jsou nositeli státnosti, posouvání obzorů v různých oborech, výzkumu a vývoje nových technologií, technického rozvoje. To je zásadní pro konkurenceschopnost naší civilizace vůči jiným civilizacím. Ale příroda si pomůže. Budeme nahrazeni jinou, více konkurenceschopnou civilizací, která nezná feminismus a rasismus proti mužům. Třeba islámem?
Nebo provedeme zásadní reformu justice tak, aby byly zrušeny ony nezákonné "běžné soudní praxe" a naopak, aby justice dodržovala zákony a byla skutečným garantem spravedlnosti. Bez ohledu na nepohodlí, které to soudcům a zejména soudkyním způsobí. Justice tu není kvůli soudcům a soudkyním, ale kvůli občanům.

Lumpárna ČNB

16. prosince 2013 v 0:49

Tak nám ČNB devalvovala českou korunu a nám všem sebrala z našich platů a úspor tak 5-10%. A ještě k tomu to nesmyslné a hloupé zdůvodnění. Můj dědeček by řekl, že by to chtělo dlouhý bič a honit pana Singera a další členy rady, kteří byli pro, kolem ČNB, až by se jim takové nesmysly z hlavy vymlátili. Rozhodně jsem proti lynči, ale existují momenty, kdy člověk o svých zásadách může zapochybovat. Každopádně, až půjdete na demonstraci proti tomuto rozhodnutí či proti současné bankovní radě, dejte mi vědět, přidám se. A pokud máte petici za odvolání současné bankovní rady, rád ji podepíši.
Koho jen mohlo napadnout, nechat tak důležitou věc, jako jsou peníze, ekonomům. Jeden z Murphyho zákonů říká, že pro ekonomy je reálně existující svět pouhou výjimkou. Postavili snad ekonomové dům, ve kterém bydlíte? Vymysleli snad ekonomové auto, ve kterém jezdíte? Vyrobili snad ekonomové jídlo, které jíte? Jistě ne. A k tomu ještě ta věc s Nobelovou cenou za ekonomii. Ta cena nemá s Nobelem nic společného, na rozdíl od fyziky, chemie a medicíny. To si zas ekonomové přivlastnili něco, co jim nepatří.
Devalvace má údajně prospět firmám, které vyvážejí. Ale i takové firmy musí něco dovážet. Pak tu máme firmy, co nevyvážejí, a hlavně, máme tu lidi. Tento stát tu je v první řadě kvůli lidem, ne kvůli firmám. Představte si stát s firmami, ale bez lidí. Nesmysl, že. Ale představit si lidi bez firem jde snadno, bylo tomu tak mnoho tisíc let.
Údajně hrozila deflace, tedy pokles cen. To bych rád věděl, kde to vzali. Máslo jsem nedávno kupoval za 20 Kč, teď za 35 Kč. Ale můj plat je zhruba stejný. Stoupla cena mléka, chleba, masa atd. Když jsem si kupoval auto, stál litr benzínu 20 Kč, nyní stojí 35 Kč, jako to máslo. Náklady za bydlení v našem domě stouply nejméně 4x za poslední léta. Naštěstí, kvůli technologickému pokroku, cena plynu na vytápění lehce poklesla, o několik procent. Ale na původní cenu se rozhodně nevrátila. Ano, ceny některých průmyslových výrobků klesají, díky technickému pokroku. Ale to jsme chtěli, to je v pořádku, to není deflace. Televizi a lednici si kupuji, když doslouží ta stará, tak jednou za 20 let. Mluvit o odkladu nákupu je nesmysl. Kupuji to tenkrát, když to potřebuji. Ale když ceny stoupají, musíme více šetřit.
Před lety někdo rozhodl o prodeji části zlatých rezerv. Od té doby cena zlata vystoupila na 600% a pak klesla na 500%. Do původní ceny je stále hodně daleko. Ale hlavně, kolik lidí si běžně kupuje zlato, na rozdíl od chleba a másla? Já si ho kupuji, jen když potřebuji korunku na opravu zubu.
Úkolem ekonomů je poskytovat servis těm, kteří vytvářejí hodnoty. To je v pořádku. Ale není v pořádku, že mnoho lidí rezignovali na to, aby si sami řídili své životy a své záležitosti. Pak si ekonomové snadno přivlastnili řízení cizích záležitostí a diktují nám. Je jen na nás, zda si to necháme líbit nebo ne. Měli bychom je z toho vyvést co nejrychleji, stejně jako z jisté pýchy a nabubřelosti, čímž někteří z nich trpí.
Jak si jinak vysvětlit další argument, že rada podstřeluje svůj vlastní inflační cíl, 2%, a že to snižuje její důstojnost. Nevím, kde vzali 2%. Mě se na to jistě neptali. Správně je 0% a mírné oscilace okolo. To je fair pro všechny, jen spekulanti ostrouhají, což je dobře. A hlavně, na důstojnosti této rady mi záleží ještě méně, než na důstojnosti hadru, kterým si utírám boty.



Proč jsou inovace důležité?

3. září 2013 v 23:26

Proč jsou inovace tak důležité?


1.
Všichni uvažují, jak utratit peníze ze státního rozpočtu, ale málo kdo se zajímá, jak by měl státní rozpočet peníze získávat. Samozřejmě daněmi, ale je třeba mít firmy, které daně přinášejí. Stát by měl podporovat nové firmy, zejména české firmy, které platí daně v České republice. To, bohužel, nedělá.
2.
Otázka je, jaké firmy by to měly být? Naše země nemá žádné významná ložiska surovin, tak musíme stavět na umu a dovednosti našich lidí, stejně jako před 100 lety. Potřebujeme firmy, které vyvíjejí a vyrábějí nové výrobky, využívají nové pokročilé technologie, tedy potřebujeme inovační firmy, které produkují mimořádnou přidanou hodnotu. Úspěšné státy své inovační firmy podporují a tak budují silné ekonomiky. Česká republika se těžko může srovnávat se Spojenými státy či s Velkou Británií, ale velkou inspirací pro nás může být Finsko, Švédsko či Holandsko.
3.
Studiu inovací a inovačních systémů se věnuji 15 let, i když jsem původně vědecký pracovník. Celou dobu ale narážím na zásadní problém, kterému se říká eufemisticky "nedostatek politické vůle".
4.
Svět kolem nás se rychle mění a organizace, která nedokáže udržet dynamiku vnitřních změn v souladu s dynamikou změn vnějšího světa, bude odsunuta na okraj dění nebo dokonce zničena. To je bohužel případ českého výzkumu, vývoje, inovací a s tím související konkurenceschopnosti naší země.
V minulosti tomu tak nebylo. V některých obdobích byla konkurenceschopnost naši země lepší než dnes.
5.
Současná konkurenceschopnost České republiky je špatná, protože její inovační úroveň je nízká. Její inovační ukazatele patří k nehorším v rámci celé EU, o světě nemluvě. To souvisí se špatným systémem řízení a s nízkou produktivitou českého výzkumu, vývoje, inovací a vysokých škol. Vzhledem k úrovni platů profesorů na vysokých školách, není nízká produktivita způsobena nedostatkem financí. Je způsobena špatně fungujícím cyklem znalostní ekonomiky. Pro rozvoj hospodářství státu to je zásadní věc!
6.
Jak funguje cyklus znalostní ekonomiky?
Student vystuduje vysokou školu, přejde do výzkumu a vývoje a stane se součástí týmu. Tým základního výzkumu objeví nový zajímavý poznatek. Tým aplikovaného výzkumu tento poznatek rozpracuje do nové použitelné technologie či prodejného patentu apod. Vývojový tým díky tomu vyvine konkrétní inovaci, tedy nový produkt.
Technologický transfer mezi akademickou a komerční sférou může využít různých cest: Prodej technologie či patentu velké firmě. Pracovníci výzkumného či vývojového týmu vytvoří spin-off firmu a přejdou do ní. Vývoj se může odehrávat v komerčních laboratořích firmy. Možností technologického transferu je celá řada.
Firma inovaci začne vyrábět či produkovat, uvede ji na trh, z prodeje dosáhne zisku a z toho odvede státu daně. Inovace má vyšší míru přidané hodnoty, tedy větší zisky a větší daně.
Stát ze státního rozpočtu dotuje vzdělávání, výzkum, vývoj i technologický transfer. Zato očekává daně. Více daní, než kdyby nepodporoval vzdělávání, výzkum, vývoj a technologický transfer. Část daní stát použije na dotace pro vzdělávání a výzkum, část zbude pro jiné účely. Investice do vědy se vyplácí, alespoň v civilizovaných státech to tak úspěšně funguje.
7.
Úzkým hrdlem celého cyklu je technologický transfer, tedy zavádění dotací do praxe. V České republice i v jiných zemích. Na jedné straně jsou zásuvky vědců plné publikací a dobrých nápadů, na druhé straně jsou podnikatelé, kteří marně shání dobré nápady či odbornou technologickou pomoc. Hlavním problémem je jiný "jazyk" a jiný systém hodnot, které používá akademická sféra na jedné straně a komerční sféra na straně druhé.
8.
Jaká opatření by měl Parlament a vláda této země přijmout, aby se situace zlepšila?
Před budoucí vládou jsou dvě možnosti:

A. Zásadním způsobem změnit způsob řízení českého výzkumu, vývoje, inovací a vysokých škol. Reorganizovat související státní správu. Stanovit jasné cíle, co vláda za vynaložené prostředky očekává. Klást důraz na aplikovaný výzkum a zejména na technologický transfer vedoucí k inovacím produktů, tedy výrobků a služeb. Monitorovat a hodnotit, jak která pracoviště přispívají ke zvyšování konkurenceschopnosti českého hospodářství a podle toho jim poskytovat veřejné finanční prostředky.

B. Ponechat systém tak jak je a smířit se s nízkou konkurenceschopností českého hospodářství. V budoucnu bude z České republiky jen skanzen pro turisty.

My považujeme za jedině správnou možnost A a tu hodláme prosazovat.

Hospodářské priority

3. září 2013 v 23:14

Tato země nemá hospodářské priority. My je máme.


1.
V krizi je celá společnost a krize se přirozeně nevyhnula ani českému výzkumu a vývoji. Ten je ale v permanentní krizi od roku 1990.
Na vině jsou vlády České republiky, které nikdy nestanovily akademické sféře řádné cíle a nezajímaly se o jejich výsledky, ač něco málo peněz poskytovaly. Řízení výzkumu, vývoje, inovací a vysokých škol bylo pro vlády na okraji zájmu či zcela mimo jejich obzor.
2.
V této situaci si akademická sféra stanovila cíle sama. Soustředila se na základní výzkum a jejím cílem jsou odborné publikace. Je to nejpohodlnější. Poněkud jim uniká, že publikace jsou pouhým meziproduktem na cestě ke skutečným cílům výzkumu a vývoje, což jsou nové technologie a inovace výrobků a služeb.
3.
Důsledkem této situace je, že cyklus znalostní ekonomiky není uzavřen. Stát investuje prostředky do výzkumu a vývoje, technologický transfer ale nefunguje, inovace se nedostávají do průmyslu, nevracejí se do státního rozpočtu ve formě daní a konkurenceschopnost České republiky je malá.
4.
Český výzkum, vývoj a inovace mají špatnou strukturu řízení a financování.
První polistopadové vlády měly zcela jiné starosti, odsunuly český výzkum a vývoj na okraj svého zájmu a české inovace zcela ignorovaly. Nebylo vytvořeno ministerstvo pro vědu či nějak jinak řešena struktura centrálních orgánů. Nicméně postupně byly přijímány alespoň další zákony či předpisy a rozpočet postupně rostl. Nutno zdůraznit, že za 20 let se toto provizórium a zásadní problém struktury centrálních orgánů nepodařilo vyřešit, ač na něj mnozí upozorňují celou dobu. V současné době, v době krize, kdy je konkurenceschopnost naší země skloňována ve všech pádech a ze všech stran, se tento problém ukazuje v celé nahotě.
Ač česká věda dostává desítky miliard ročně, její příspěvek ke konkurenceschopnosti země je malý. To je proto, že řízení je roztříštěné, chaotické a nekoncepční. Technologický transfer a inovace pak nejsou podporovány prakticky vůbec.
5.
Dobře to je vidět na vzniku spin-off firem, tedy firem odštěpených od vědeckých týmů a realizující jejich výsledky.
V celé Praze za více než 20 let vznikla jediná skutečná spin-off firma. Schvalování jejího vzniku ČVUT trvalo neuvěřitelné 3 roky!!! Proces byl velmi složitý a několikrát to vypadalo na neúspěch. Autor tohoto článku zná tuto kauzu velmi zblízka. To je silný odstrašující příklad pro všechny potenciální zájemce o spin-off firmu.
6.
Řešením je změna systému, který bude vznik spin-off firem podporovat a usnadňovat. Technická vysoká škola, jako je ČVUT nebo VUT Brno, by měla produkovat několik spin-off firem každý rok.
Řešení se nabízí, stačí se rozhlédnout za naše hranice, jak to dělají jiní, úspěšnější.
7.
Náš cíl je jasný, vybudovat v České republice systém výzkumu, vývoje a inovací podle vzoru zemí jako je Finsko, Švédsko či Holandsko a alespoň se přiblížit zemím jako je Velká Británie či USA.

Naše strategie podpory ekonomiky

3. září 2013 v 23:09

Naše strategie podpory ekonomiky.


Naším cílem je realizace výsledků výzkumu a vývoje v praxi. Tedy, jinak řečeno, cílem je uzavření cyklu znalostní ekonomiky.

Nedostatečná spolupráce mezi výzkumem a vývojem na jedné straně, a praxí na straně druhé, je velkým probléme Evropské unie vzhledem k USA a k Japonsku, a ještě větším problémem České republiky vzhledem k Evropské unii. Naše strategie se snaží nalézt řešení.

Žádná ze starších strategií, vypracovávaných pravicovými či levicovými vládami, nešla tak daleko, aby požadovala změny na úrovni ministerstev, agenturu pro inovace či změny v řízení vysokých škol. Žádná z nich také nevyřešila uzavření cyklu znalostní ekonomiky. Pro to je třeba více odvahy.

Naše strategie nenavrhuje školné, což je velmi kontroverzní téma, ani 50% vysokoškoláků v populaci, což považujeme nelogický požadavek vedoucí ke snížení úrovně absolventů.

Naše strategie se soustředí jen na znalostní ekonomiku, tedy systém procesů probíhající od vysokých škol, přes výzkum, vývoj, technologický transfer až po inovační podnikání. To považujeme pro konkurenceschopnost naší země klíčové.

Naše strategie podpory inovací a znalostní ekonomiky je postavena na 10 bodech:

1.
Vytvoření Ministerstva pro výzkum, vývoj a inovace z Rady vlády pro výzkum, vývoj a inovace, z odboru pro výzkum, vývoj a inovace Úřadu vlády, z části MŠMT (základní výzkum, vysoké školy), z části MPO (aplikovaný výzkum). Do působnosti tohoto ministerstva by přešly vysoké školy, Akademie věd, Grantová agentura, Technologická agentura, Rada vysokých škol a další podobné instituce. Do správy tohoto ministerstva by přešly komunitární programy EU jako 7. rámcový program, respektive jeho nástupce Horizont 2020, a program CIP, respektive jeho nástupce COSME.
2.
Postupné sbližování systémů řízení, hodnocení a financování vysokých škol, Akademie věd a dalších výzkumných pracovišť tak, aby se zvýšila jejich produktivita v aplikovaném výzkumu, technologickém transferu, inovacích, a jejich podpora konkurenceschopnosti.
3.
Jasné definování malého množství priorit výzkumu, vývoje a inovací. Navázání finančních zdrojů výzkumu, vývoje a inovací na tyto priority.
4.
Vytvoření inovační agentury CzechInnovation, podle vzoru švédské agentury Vinnova, z části agentury CzechInvest a z části zcela nové, zaměřené na inovační infrastrukturu, inovační podnikání a technologický transfer.
5.
Spojení evropských programů OPPI a VaVpI, respektive jejich nástupců a přesun jejich administrace pod agenturu CzechInnovation.
6.
Vytvoření systému inovační infrastruktury a technologického transferu, kopírující systém vysokých škol a Akademie věd, ale odděleného od vysokých škol a Akademie věd. Úkolem tohoto systému bude podpora technologického transferu, inovačního podnikání, podpora vzniku nových inovačních firem a vytváření podmínek pro rozvoj existujících inovačních firem.
7.
Změna sytému řízení vysokých škol. Rozhodující kompetence budou přesunuty na správní rady vysokých škol. Rektoři a děkani vysokých škol budou voleni správními radami. Rozpočet vysokých škol budou schvalovat správní rady.
8.
Změna systému obsazování pedagogických míst na vysokých školách tak, aby bylo možno tato místa obsazovat také kvalifikovanými odborníky ze zahraničí či z průmyslu. Tituly profesorů a docentů budou udělovány dočasně, na konkrétní místo a na základě konkursů. Tak, jako to je obvyklé na západ od našich hranic. To přinese "čerstvý vítr" na české vysoké školy.
9.
Vytvoření Ministerstva hospodářství spojením MPO a MMR. Začlenění zbytku agentury CzechInvest do agentury CzechTrade.
10.
Vytvoření Ministerstva školství a kultury spojením MŠMT a MK.


Nutno říci, že pro konkurenceschopnost naší země jsou důležité i jiné věci, než jen znalostní ekonomika. Je to i dobře fungující bankovní systém, dobře fungující soudní systém a vymahatelnost práva, dobré mezinárodní vztahy a v neposlední řadě i nízká míra korupce. Ani tyto podmínky nejsou splněny, zejména je problémem vysoká míra korupce a špatně fungující soudní systém, neschopný zavést vymahatelnost práva. Pocit spravedlnosti jako by se z veřejného života vytratil. To je veřejností vnímáno jistě jako velký problém. Tomu se budou věnovat další návrhy.

Kam dál